MIKEHO ŘEKA - POZOR, ČASTÉ FOTOPOVODNĚ

Říjen 2017

Květinová abstraktní šílenost

30. října 2017 v 17:50 | Mike |  Fotobublání
Po velice dlouhé době jsem se odhodlal k nějakému dalšímu malému experimentu. A musím říci, že i přes počáteční strach nedůvěru vzešel z mého snažení překvapivě dobrý výsledek. Nebo alespoň mě se svým způsobem líbí. I když je naprosto šílený a přebarvičkovaný... :D



Moravské varhany 5x jinak

24. října 2017 v 14:56 | Mike |  Fotobublání
Jak je všeobecně známo, Morava je o něco více nábožensky zaměřená než třeba okolí Prahy. Díky tomu lze například v okolí Olomouce nalézt velké množství sakrálních staveb, které jsou, narozdíl od velké spousty podobných budov v Čechách, vzorně opravovány a udržovány. Najdeme zde o něco honosnější výzdobou než ve většině českých kostelů, potkáte tu více modlících se návštěvníků...

No a v neposlední řadě oplývají moravské chrámy a kostely také o něco velkolepějším pojetím typického chrámového nástroje - varhan. A právě krásu těchto hudbu přinášejících výtvorů bych chtěl demonstrovat v tomto článku. Předem se musím omluvit za kvalitu některých fotek, přeci jen kostely nejsou ve většině případů právě vhodně osvětlené, navíc některé snímky vůbec nebyly foceny pro účel zveřejnění, spíše šlo o prosté "náhodné cvaky" při dokumentaci interiéru kostela. Ve finále mi ale přišlo škoda dané snímky nevyužít - takhle alespoň lépe vynikne ta rozdílnost jednotlivých nástrojů.

Doporučuji si článek prohlédnout od začátku do konce. Právě na prvním a posledním snímku se totiž nacházejí dvoje, dle mého názoru nejkrásnější varhany. :)

Kostel sv. Mořice v Olomouci


ZOO Zlín

17. října 2017 v 13:55 | Mike
Zlínská zoologická zhrada je prý druhou nejnavštěvovanější ZOO u nás. Nutno podotknout, že to na počtu lidí pobíhajících mezi místními výběhy bylo vidět. Především vysoká koncentrace dětí dokázla můj celkový dojem z tohoto místa trochu pokazit, nicméně se nedá říci, že by ZOO Zlín neměla co nabídnout.

Druhů zvířat zde můžete vidět opravdu hodně, zastoupen je tu téměř každý kontinent. O občerstvení tu také neuze není, takže pokud dostanete hlad, nemusíte si hned zoufat. Když už vás nebaví pozorování rozlehlých výběhů, můžete navštívit nádherný zámek Lešná. Především prohlídka dřevem zdobených interiérů byla opravdu pěkným zážitkem. :) A hned vedle zmíněné památky se nachází "Zátoka rejnoků", kde si můžete tyto mořské tvory pohladit.

Z této atrakce však mám dost smíšené pocity - pohled na vodní nádrž naprosto obsypanou lidmi žadonících po kontakt s rejnočí ploutví byl celkem žalostný a vodních tvorů mi v tu ránu začalo být doopravdy líto. Už jenom ty uřvané děti, které neustále mlátí do vodní hladiny svými pěstičkami...no peklo. Přesto však nemohu říci, že by blízký kontakt s tak neobvyklým živočichem nebyl lákavý, a tak jsem se, byť s pocitem psance, k otevřenému akváriu také postavil. Rozhodně by mne však nenapadlo kopírovat mlácení do vody, které jsem viděl všude kolem od dětí i dospělých. (Absolutně nechápu, proč s tím nikdo nebyl schopný přestat, vždyť snad muselo být všem už jasné, že to nefunguje a rejnoky si tím akorát odhánějí.)

Rozhodl jsem se prostě počkat, jestli má ruka bude působit dostatečně důvěryhodně a přátelsky. Na živé tvory (lidi nevyjímaje) prostě nemůžete jít násilně. Musíte si v nich vybudovat důvěru nebo alespoň působit tak, aby vám byla dána k budování důvěry příležitost. Tak to prostě je, takhle to funguje. Důkazem nechť je fakt, že narozdíl od všech ostatních rejnoků, kteří si plavali v bezpečné vzdálenosti od agresivních rukou, se jeden jediný vydal do malého klidného prostoru u kachličkové stěny, kde poklidně čekala na případný kontakt má ruka.

Nebudu lhát, pohlazení rejnoka byl fajn pocit. Sice slizký a krátký, ale přesto jsem z něj pocítil nějakou zvláštní formu spojení. Tenhle rejnok byl prostě stejný flegmouš jako já. Měl rád svůj klid a nemínil se stresovat přítomností desítek či stovek pitomých lidí. Stačil mu jeden člověk, který bude na stejné vlně. A to jsem v ten okamžik byl já. A tak mi dovolil se s ním seznámit a potřásl si se mnou ploutví... Hned poté jsem se od vodní nádrže odvrátil a vydal se směrem k východu. Ještě jsem ale v duchu mému rejnočímu spojenci popřál pevné nervy a hodně štěstí při zvládání jeho nelehké situace. Bude to potřebovat...

-------------------------------

Tak to byl nějaký ten "deníkový zápis", teď ještě nějaké doplňkové snímečky ze ZOO...



Krucifix

11. října 2017 v 16:54 | Mike |  Fotobublání
Co ten chudák na kříži,
který si mne
z výšky
tiše prohlíží?
Jak vnímá mne samotného,
jak vnímám já jeho?

Má toto tajemství býti odhaleno?

-----

Pokud je skutečně tím,
za kterého ho všichni mají,
tak proč se mi potom v kostele
jen odporné sny zdají?

-----

Vždyť vidím, kam jeho zrak
doopravdy míří,
Vždyť slyším, že jeho hlas
víc lidí rozhádá,
než smíří.
Vždyť cítím, že ruce
rozepjaté v kříži,
jsou jen křídla
netopýří...

Vidím, jak temnýma očima
měří si moji tvář,
jak kolem jeho hlavy
rudě plá svatozář,
a jak krev z jeho chodidel
pomalu stéká
na oltář.

Chceš-li smlouvu s ďáblem,
stačí nastavit kalamář...


Procházka Olomoucí

4. října 2017 v 15:37 | Mike |  Fotobublání
Když už jsme dovolenouz trávili na hané, nemohli jsme ze svého cestovního plánu vynechat Královské město Olomouc. Tato barokní perla rozhodně stojí za návštěvo, obzvlášť pokud chcete obdivovat krásné církevní památky a takřka všudypřítomné kašny. V koncentraci zmíněných architektonických záležitostí je totiž Olomouc jedinečná. Pojďme se tedy spolu na některá vybraná místa společně podívat... :)

Začneme naprostou ikonou Olomouce - Sloupem Nejsvětější Trojice, který je zapsán na seznamu světového děditví UNESCO. Bohužel jsme neměli možnost se podívat dovnitř, ale i zvenčí se nám naskytl krásný pohled...


Medaile "za věrnost" od správců rubriky "Fotíme na Téma týdne" na blogu Autorského Klubu. :-)



A ještě jedno ocenění, tentokráte z rubriky "Uhádnete blogera?". :-)