MIKEHO ŘEKA - POZOR, ČASTÉ FOTOPOVODNĚ

9 let.....a konečná.....

27. června 2014 v 13:59 | Mike |  Žabí výkvaky
A je to tady - dnešním dnem mi skončilo devítileté studium (ano, říkejme tomu tak) na základní škole. Safra, nějak moc rychle to uteklo.....

Jako by to bylo včera, když nás jakožto malé prvňáčky odváděli "velcí a dospělí deváťáci". Měli jsme z nich patřičný respekt a do školy jsme se těšili. Bylo to pro nás něco úplně jiného, neuvěřitelného. Paní učitelka nás všechny přivítala, seznámila nás s tím, co vlastně škola je, co všechno se budeme postupem času učit.....zkrátka také ty klasické úvodní řeči. A postupně jsme začínali každý den pilně studovat. Měli jsme úkolníčky, abychom nezapomněli na žádný úkol, do žákovské se jen málokdy prodrala jiná známka než jednička a za odměnu nám bylo umožněno si vybarvovat obrázky umístěné vedle kolonek se známkami. Vyučování nás vlastně bavilo, protože ty nároky pochopitelně nebyly nijak vysoké a laskavě se tolerovalo i několik chyb po sobě. Radost ze správné odpovědi však byla značná. Vždyť je přece tak pěkné, když tě někdo pochválí za to, že dáváš pozor, popřípadě něco znáš z domova (na vesnické škole je holt učení se o ovocných stromech a domácích zvířátkách trochu jako nošení dříví do lesa...). Je asi samozřejmé, že i přes všechny tyto skutečnosti vždycky všichni nevydrželi v klidu (z části i kvůli nepohodlnému sezení s rukama za zády, ke kterému nás paní učitelka tak často vyzývala), ale pořád tu byla ta úcta a vděčnost za to, že nás někdo něco naučí. Nevím tedy, jestli to takhle přesně brali všichni (asi trochu naivní představa), ale já ano.
"Už jsme tak velcí, že chodíme do školy. Páni!"


Na první stupeň vlastně nemám moc vzpomínek, většinou jsou to takové útržky. Pamatuji si například, co všechno bylo pověšeno na stěnách ve druhé třídě, jak jsme si ten rok hráli o přestávky s legem, nebo jak jsme jako povinnou školní četbu měli Děti z Bullerbynu a Adama a Otku.
Třetí třída a exkurze do svíčkárny v Šestajovicích.....tu svíčku, kterou jsem si odtamtud odvezl možná ještě máme doma. Ten samý rok se naše třída zapojila do vytvoření českého rekordu v počtu malovaných sluníček (pořádalo to tehdy rádio Blaník). Také se konala "operace" figuríny, která v sobě měla umístěné umělohmotné orgány (jaké asi jiné, že...) a která dostala jméno Bedřich Školička. Na školní akademii si naše třída připravila vystoupení "Byl jednou jeden král" a bylo to o tom, jak krále štípla vosa. A hlavně - naše první škola v přírodě! Jen ve zkratce: bylo to ve Svoru v Lužických horách, chatky byly pod horou Klíč - na ten jsme si společně vyšlápli, netekla teplá voda, jako téma týdne byl zvolen seriál Simpsonovi, konkrétně jakási krimizápletka, ze které se každý den vyloučil jeden z podezřelých. Pokud se nemýlím, vinen byl tenkrát Vočko.....
Ve čtvrté třídě jsme sbírali kaštany a Livia Klausová naší škole předala novou televizi s karaoke (co vím, využila se za ty roky tak pětkrát, a navíc ji teď prý nejde zvuk). Na školní olympiádě jsme měli jako "reprezentační barvu" hnědou.
Pátá třída přinesla náš nejlepší výkon na akademii - scénku, kde jsme zastupovali české vlastence z doby Národního obrození, kteří se díky Křižíkovu stroji času přenesli do současnosti.....Světlá si odpochodovala do solárka, Němcová psala druhý díl Babičky (s originálním názvem "Dědeček"), Mácha si koupil navigaci "Made in China", a můj Karel Jaromír Erben právě dopisoval popis Polednice, ve kterém mu byla inspirací jeho správcová. Někdy v době mezi 4. a 5. třídou k nám přišla třídní zvířátka - dvě pískomilky (jmenovaly se Kelly a Miky).
Šestá třída a první stupeň za námi. Nové prostředí, větší prostory školy a neustálé přecházení z učebny do učebny nám dělalo zpočátku problémy, stejně jako například nové předměty. Ale jak se říká, člověk si zvykne i na šibenici.....na olympiádě jsne dostali červenou barvu. Odehrál se také třídní výlet na nedalekou ekologickou stanici Čabárna, kde jsme strávili dvě noci.
"Už jsme tak velcí, že chodíme na druhý stupeň! No fajn..."

A už tady byla sedmá třída. Tady se toho moc nedělo, jelikož s výlety to u nás bylo bledé. Už od nějaké čtvrté třídy se kolektiv začal trochu více rozdělovat a nastálá situace nebyla právě ideální. V sedmičce už se to sice víceméně uklidnilo, ale pořád to tam nějak skřípalo. Naštěstí třídní výlet do osady Višňová ty zbylé rozpory z takových 80% vyřešil, a třídu to opravdu stmelilo.
Osmá třída tento stav už jen potvrdila. Došlo nám totiž, že už to budou jen poslední dva roky, co spolu takhle strávíme, a tak se konečně naplno projevila naše schopnost udržet kolektiv pohromadě. Je fakt, že už nám nějakou dobu to učení lezlo víceméně na nervy. Tím pádem jsme ani snahou zrovna neoplývali, ovšem i to se najednou radikálně změnilo. Začalo nám totiž více než kdykoli dříve jít o známky na vysvědčení, a to z důvodupřijetí na střední školy. Na olympiádě jsme byli žlutí.
A konečně devátá třída. Nejlepší a zároveň nejrychleji utíkající rok ze všech. Značně ho ovlivnila příprava našich absolventských prací (každý si vybral jedno téma, musel na něj napsat alespoň 8 stran textu určité úrovně a na závěr roku toto téma i shrnout pomocí prezentace). Já si vybral České korunovační klenoty. A vybral jsem si, myslím, dost dobře. Jednak se o tom těch 8 stran skutečně napsat dalo, a jednak se o tom dalo vcelku dobře i mluvit před interaktivní tabulí..... Obhajoby proběhly 10. a 12. června a společně s poslední akademií (17. 6.), baseballovým turnajem (24. 6.) a atletickým dnem (26. 6.) to byl úžasně strávený poslední měsíc.....poslední celý den ve třídě (25. 6.) jsme se koukli na film, objednala se pizza, já a spolužačka jsme se podepsali na stěny svých skříněk, které jsme naposledy vyklidili.....jo, užili jsme si to.....
A dnes to všechno skončilo. Dostali jsme závěrečná vysvědčení, máme absolventské šerpy, podpis v obecní kronice, a už z dřívějška třídní trička na památku. Obešli jsme společně celý druhý stupeň a rozloučili jsme se s učitelkami. Pak proběhl i přesun na stupeň první. Ještě závěrečné focení a z části společná okružní cesta domů přes půlku vesnice.....a šmitec.
"Už jsme tak velcí, že chodíme do deváté třídy! Škoda, že už to končí..."

Ne, tenhle článek nemá být nijak sentimentální, smutný ani nostalgický. Jen mi prostě přijde správné shrnout celých těch dlouhých krátkých devět let, co jsme společně s naší třídou prožili. A to ještě nepočítám školku.....
Někdy začátkem června by měla proběhnout rozlučka. Doufám, že se tam sejde alespoň tři čtvrtě lidí. Byla by škoda, kdyby tomu tak nebylo.

--------------------------------------------------

.....poslední oběd se skládal z bramborových knedlíků a mysliveckého zelí.
.....měl jsem skřínku s číslem 88.
.....na těchto 9 let nikdy nezapomenu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wamm Wamm | E-mail | Web | 27. června 2014 v 15:49 | Reagovat

Já jsem bohužel ve škole nikdy neměla dobrý kolektiv, ani na základce, ani na druhé základce a ani teď na gymplu. Ale stejně jsem předevčírem brečela, když jsem objímala své kamarády a věděla, že je to naposledy. Že už jdu jinam, na jinou střední a že už nic nebude jako dřív.

Jedna kapitola života uzavřena, další začíná. Doufám, že se ti na nové škole bude líbit stejně jako na základce :).

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 27. června 2014 v 16:43 | Reagovat

Ještě štěstí, že jsem na gympl odešla už po páté třídě, díky čemuž mi to ani tak líto nebylo, jak by tomu velmi čistě hypoteticky bylo minulý rok. :-D I když možná bych z toho smutná nebyla, protože se z bývalých kamarádek (dozvěděla jsem se, že mě pomlouvaly + i jsem měla důkaz, takže jsem se s nimi jaksi přestala bavit :-)) většinou staly namyšlené **** a i před tím to na té škole nebylo moc dobré. 8-O

Omlouvám se za ten výlev, ale moc mi to pomohlo a držím palce, ať se na tu rozlučku dostaví co nejvíce lidí! :-)

3 Lili Lili | E-mail | Web | 27. června 2014 v 16:46 | Reagovat

Moc hezky napsané :-)
Já letos prožívala něco podobného, jen na střední škole, kterou jsem letos úspěšně dokončila. A taky je mi líto, že už to skončilo, ale co se dá dělat. I když jsem si jistá, že už asi svoje spolužáky neuvidím, život jde dál (doufám).
Tak užívej prázdniny :-)

4 Dominika Dominika | Web | 27. června 2014 v 18:36 | Reagovat

Ja som plakala, keď som dnes o tom písala článok :D
Ale je mi to ľúto, predsa len, deväť rokov je deväť rokov. Nie je to vôbec krátka doba a za ten čas si človek obľúbi tých pár ľudí vôkol seba. Škoda, že sa to tak ľahko končí.
Že teraz po čísle deväť nastúpi opäť jednotka... :-(

5 Marillee Marillee | E-mail | Web | 27. června 2014 v 18:45 | Reagovat

Já odešla ze základky na osmiletej, navíc ta třída teda nic moc, asi bych tam i tak nezůstala až do devítky. :D Trošku mě jen mrzí, že jsem takovéhle deváťácké rozloučení nezažila taky, ale před nějakým měsícem jsem se rozloučila s bývalou třídou z osmiletého, která odmaturovala... No, nějaké vynahrazení v tom cítím. :)

6 Elle Elle | Web | 27. června 2014 v 19:06 | Reagovat

Pohled z druhé strany: Dnes jsme se loučili s deváťáky a i když jsem je učila pouze 2 roky, oblíbila jsem si je. Je mi líto, že odchází, ale moc jim přeji, aby našli ve svém životě vše, po čem touží:)
Na veeeeelmi dlouhou dobu to byl ročník, který byl úžasný a celkově, jako kolektiv, kamarádský, nápomocný a upřímný. Takové ročníky se v dnešní době moc na školách neobjevují a jsem ráda, že jsem je měla tu čest učit:)

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 27. června 2014 v 20:43 | Reagovat

Je hezké, že si základku někdo užil, já takové vzpomínky nemám. ZŠ jsem ukončila již před rokem a dnes jsem na SŠ a prvák je fuč :-)
Trochu ti závidím program tvé školy, u nás se moc na výlety nejezdilo a o tom jaký jsme byli kolektiv, radno povídat :-P , jen mě překvapuje... vy jste v první třídě museli mít ruce za zády? Je to zvláštní, protože v dnešní době už se na tyto kázeňské postupy neapeluje a to, kde máš ruce se moc neřeší. Ruce za zády jsou z pohledu moderní pedagogiky přežitek, ale jak říkám, málo škol se řídí v dnešní době moderními postupy, ty staré jen oblékají do nového kabátku a mají pocit, že s minulým režimem nemají nic společného. Hlavně ZŠ. No nic, hodně štěstí do budoucna, ať se ti daří zapadnout do kolektivu nového :D

8 Maurice Maurice | Web | 27. června 2014 v 22:08 | Reagovat

Na základnej škole? Neviem prečo, ale ja som si ťa vždy predstavoval ako tak 19-ročného! :D Tak teda spomínaj pekne na zš a veľa šťastia do budúcnosti :-)

9 Mike Mike | Web | 28. června 2014 v 11:47 | Reagovat

Díky moc všem za komentáře, vlastní zkušenosti i přání do budoucna. :-)

[7]: No, ona naše učitelka byla taková ta stará škola.....ale nevyžadovala to po nás úplně pořád, prostě jenom když se jí zrovna chtělo (a že se jí chtělo :-D ). V dalších třídách už ale bylo všechno v pohodě. :D

[8]: Heh, teď nevím, co si o tom mám myslet.....no, beru to jako kompliment. :-D Každopádně děkuji. 8-)

10 David David | E-mail | Web | 29. června 2014 v 22:25 | Reagovat

Krásný přehled. :-) Ještě jsi ale neprozradil, na kterou střední školu se chystáš. :-)

11 Livien Livien | Web | 30. června 2014 v 10:17 | Reagovat

Jo, takhle nějak jsem se cítila, když jsem skončila po osmi letech na gymplu. Příští rok mě čekají státnice a snad budu bakalář. Do toho mám dvě práce....a nevím...jak jsi napsal, když jsme šli poprvé do školy, byli jsme už táák velcí. Jenže teď? S každým dnem si připadám spíš menší a menší v tom obrovském světě a pod tíhou stále více a více povinností. :)

12 Mike Mike | Web | 30. června 2014 v 16:13 | Reagovat

[10]: Děkuji.....na Gymnázium v Novém Strašecí. Sice to není úplně nejideálnější volba, ale alespoň mám další 4 roky na rozhodnutí, co bych vlastně jednou chtěl dělat. Zatím totiž absolutně nemám představu. Jedině snad žurnalistika, ale tím se člověk asi těžko uživí (jako jasně, může, ale musí bejt sakra dobrej). Takže.....uvidíme no. :D

[11]: Je to dost zvláštní - když je člověk malý, přopadá si velký, a pak je to naopak.....

13 rius-rine rius-rine | Web | 8. července 2014 v 12:55 | Reagovat

Díky bohu za 8-leté gymnázium. Ale o to těžší to budeme mít. :) A ještě k tomu se budeme všichni stresovat z maturit. Ale už teď se děsím, jak rychle mi uběhly ty čtyři roky na gymplu. Další čtyři jsou sice ještě přede mnou, ale děsí mě, jak rychle utečou... Ale život jde dál. (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Medaile "za věrnost" od správců rubriky "Fotíme na Téma týdne" na blogu Autorského Klubu. :-)



A ještě jedno ocenění, tentokráte z rubriky "Uhádnete blogera?". :-)