MIKEHO ŘEKA - POZOR, ČASTÉ FOTOPOVODNĚ

Portugalské vzpomínky: Cascais

28. června 2020 v 9:04 | Mike |  Cesty proti proudu
Prohlídkou tohoto malebného přímořského města zakončíme mou sérii článků z loňské expedice po Portugalsku. Cascais bylo po celý týden naší základnou k následným výjezdům po památkách. Samo o sobě však také stojí za bližší prozkoumání, ať už mluvíme o několika plážích ohraničených členitými útesy, mnoha místních muzeích a galeriích, nebo krásném modrobílém majáku, postaveném již v 19. století, který dnes - poměrně nepřekvapivě - hostí muzeum majáků.

Dnes Cascais patří mezi nejznámější turistická centra tohoto jihoevropského státu. Zajímavostí je, že toto město kdysi sloužilo jako letní sídlo portugalské královské rodiny, podobně jako třeba britský Windsor (letní sídlo královny) nebo české Lány (letní sídlo prezidenta). :)


 

Pohádka o nevinnosti

22. června 2020 v 10:58 | Mike |  Básnické šplouchy

Našli Růženku,
našli ji pod trním.
Zmatenou,
malátnou,
zdrápanou do krve.

Našli Růženku,
našli ji pod trním.
Zažila
v patnácti
své krásné poprvé.



Portugalské vzpomínky: Batalha a Alcobaça

15. června 2020 v 18:58 | Mike |  Cesty proti proudu
V našem vzpomínkovém portugalském putování se přesouváme po delší době opět do klášterních sfér. A dnes to bude hned dvojnásobná nálož - vezmu vás na exkurzi do klášterních komplexů Batalja a Alcobaça. Začneme v prvně jmenovaném...

- - -

1. Batalha [Batalja]
Vždy, když vidím nějakou gotickou katedrálu, zůstává mi rozum stát nad schopnostmi dávných stavitelů. Vytvořit takové množství monumentální nádhery s tehdejší technikou? Prostě neuvěřitelné... Batalha v tomhle ohledu rozhodně není výjimkou. Typické vysoké klenby s lomenými oblouky vytvářejí v centrálním chrámu obrovský čistý prostor. V boční místnosti lze najít hrobku krále Jana I. (zakladatel kláštera) a jeho manželky Filipy z Lencastru. Areál kláštera je od roku 1983 zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO.


 


Kvítek za plotem

2. června 2020 v 12:17 | Mike |  Básnické šplouchy

Šel jsem po cestě,
šel jsem po pěšině.

Šel jsem po vesnici,
šel jsem po dědině.

- - -

Najednou za plotem
z rezavé drátěnky
zaujal oko mé
kvíteček pomněnky.

Rostl tam samotný
na kraji houštiny.
Rostl tam na kraji -
- malý a nevinný.

Koukal jsem na kvítek
dlouze a oddaně.
Bylo by nádherné,
chytnout ho do dlaně...

- - -

Plot je však vysoký,
až skoro do nebe.

Bohužel, pomněnko,

musím žít bez tebe.



Akvárium, nůž a marmeláda

27. května 2020 v 17:51 | Mike |  Fotobublání
...aneb asi nejvíc random článek, který tu kdy byl (a to sem píšu už od roku 2011).

Nejprve bych si dovolil menší uvedení do děje - jak jste si už možná všimli, občas se pustím do nějaké té básnické tvorby (viz tato rubrika). A protože jsem tvor, který má rád, když je výsledek jeho práce hmatatelný, tvořím si za pomocí firmy HappyFoto zároveň i svoje vlastní básnické sbírky. Ve zkratce to znamená, že si přes jejich program vytvořím "fotoknihu", v níž ovšem zabírají fotografie pouze polovinu stránek a na druhé polovině jsou moje vlastní fotoilustrace.



Portugalské vzpomínky: Queluz

25. května 2020 v 15:08 | Mike |  Cesty proti proudu
V našem retrospektivním portugalském putování se dostáváme na další zastávku. Už jsme tu měli církevní stavby (Tomar, Belém) i přírodní památku (Cabo da Roca), tentokrát se podíváme blíže na něco z trochu jiného soudku - na okraji města Queluz se nachází stejnojmenný zámek vystavěný přibližně v polovině 18. století. Ačkoli zde lze občas najít i stopy některých dalších stylů, dá se o této stavbě říci, že je ukázkovým příkladem rokokové architektury. Nejvíce je to rozhodně patrné v interiéru - bohatě dokorované stropy, zdobné skleněné lustry, barevné tapety a fresky, porcelán, zrcadla... A hlavně - všude zlato!

Palác má za sebou historii plnou zvratů. Poté, co nějakou dobu sloužil jako "vězení" pro manželku původního majitele - Petra III. Portugalského - u které propuklo šílenství. Krásné časy nastaly po roce 1794, kdy se zámek stal oficiálním sídlem tehdejšího prince-regenta (regenta zastupujícího knížete, který (ještě nebo již) nemůže vykonávat svůj úřad). Ovšem, jak to už ale tak bývá, nic netrvá věčně. A tak stavba v roce 1934 vyhořela a její interiéry byly zcela zničeny.

Portugalská vláda, pod jejíž správu zámek od začátku 20. století spadá, však dokázala zajistit nákladnou rekonstrukci a paláci byla navrácena původní podoba. Tímto rokokovým klenotem se tak můžeme kochat i dnes...

K budově zámku náleží také rozsáhlý park, který přímo vybízí k procházce. Jeho nejzajímavější částí je asi vodní kanál, který je zkrášlený ozdobnými zdmi, na nichž lze najít velké množství soch, váz i květin. Hlavním dekoračním prvkem jsou ovšem tradiční portugalské kachličky, nesoucí název azulejos. Pokud někdy budete v Portugalsku, rozhodně se tomuhle fenoménu nevyhnete - lze na něj narazit v různých podobách téměr v každém městě. :)



Portugalské vzpomínky: mys Cabo da Roca

19. května 2020 v 18:38 | Mike |  Cesty proti proudu
Pokračujeme v portugalském cestopise, který vám může i v těchto pro cestování nepříznivých dobách přinést trochu zahraničních zajímavostí (a mě navodit příjemnou, nostalgickou náladu, při vzpomínání na onen krásný týden na přelomu dubna a května 2019). :)

Nejzápadnější cíp evropského kontinentu je místem, kde naplno pocítíte sílu větrů vanoucích z oceánu. Vzhledem k jeho mnoha krásám mu to ovšem jistě s klidem odpustíte. Krásné výhledy na okolní útesy, zelené koberce ozdobené žlutými a růžovými květy, spleť různých pískových cestiček... Tomu všemu dominuje stavba majáku z 18. století, jehož věž dosahuje výšky 165 metrů.

Druhým výrazným bodem mysu Cabo da Roca je památník připomínající geografickou významnost místa i s příslušnými souřadnicemi ohraničující pevninskou Evropu. Jedná se o fakt pěkné místo, jenom teda těch lidí by mohlo být o něco méně. Ale co nadělat, holt je to tady hodně profláknuté. Nedá se svítit... Dál je už asi zbytečné rozepisovat nějaká na internetu nalezená fakta, nejlépe asi atmosféru místa přece jenom zachytí fotky. :)



L*ska až za hrob

14. května 2020 v 21:27 | Mike |  Básnické šplouchy

Chtěli se poznat.
Chtěli se milovat.
Chtěli své svědomí vzájemně zpytovat.
Chtěli se v oblacích vznášet.

Láska k nim přišla.
Láska je objala.
Láska je před lidským chováním schovala.
Láska je létací prášek…

- - -

Přišlo pár problémů.
Bolesti.
Trápení.
On nechtěl nadále spát klidně vedle ní.
Ona se nechtěla vzdát.

Přes cestu trnitou
vedla ho za ruku.
Žulové srdce se změnilo v opuku.
Začla v něm zas hudba hrát.

- - -

Tak šli dál životem.
Při sobě stáli.
Nebylo na světě, čeho se báli.
Zdálo se, že našli štěstí.

Nic ovšem netrvá
do konce vesmíru.
Okolí začalo být s nimi na štíru.
Úspěchy druhých se nectí…

- - -

Nakonec podlehli.
Odvahu sebrali.
Odešli na okraj ovocné zahrady.
Pohlédli ze svahu dolů.

Našli je v podvečer
ve stavu beztíže.
Lidstvu se vzdálili.
Sobě jsou nejblíže.
Vznáší se nad mraky spolu…


Noční procházky Brnem...

28. dubna 2020 v 21:15 | Mike |  Fotobublání
Jen tak.
Bez cíle.

Čas, který mám jen pro sebe...

Jedna z mála věcí, na které se po návratu do Brna těším.



Genius loci

21. dubna 2020 v 20:02 | Mike |  Básnické šplouchy

Lístky jetele
se převalují
na drolícím se obrubníku,
peříčko strnada
hladí smítka prachu.
Společně vyhlížejí
svůj konec
na chodníku
nehnutě
a beze strachu.

Vítr si
se vznešeností černobílých filmů
pohrává
s větvemi starodávných jilmů
a jako vybledlá peříčka rajky
létají
po širém okolí
fáborky
z opuštěné májky,
osaměle stojící
na okraji vesnice.

Otrhaná
světle fialová čepice
odpočívá
na svém místě v kolejišti
a pozoruje

vzdalující se šnečí ulitu,
která pozvolna mizí
mezi pražci
v betonovém korytu
již od brzkého úsvitu...

- - -

Slunce
pomalu zapadá
za obzor
vybydlených garáží
a maluje na nebe
siluetu
vlakového nádraží,
aby noční ptáci
i zbloudilé duše
mohly najít
bezpečné hnízdo
v neútulném,
zatemnělém světě
a s omezenou škálou
temperových barev
na paletě
načrtnout vizi
lepšího života.

Graffitti v čekárně
nesměle křičí:
"Po nás potopa!"


(báseň vznikla při čekání na vlak v Kralicích nad Oslavou)

Kam dál


Medaile "za věrnost" od správců rubriky "Fotíme na Téma týdne" na blogu Autorského Klubu. :-)



A ještě jedno ocenění, tentokráte z rubriky "Uhádnete blogera?". :-)