MIKEHO ŘEKA - POZOR, ČASTÉ FOTOPOVODNĚ

PF 2018

31. prosince 2017 v 12:22 | Mike |  Žabí výkvaky
Rok 2017 pro mne byl poměrně přelomovým rokem. Dosáhl jsem dospělosti, získal jsem řidičák, objevil jsem lásku, a především jsem celý rok poctivě tvořil. Dal jsem dohromady básnickou sbírku, knihu prózy, 50dílný komiks, který si můžete prohlédnout na mém wattpadovém účtu nebo na mém 2. blogu, nějakou tu fanouškovskou tvorbu (mé vlastní "Opráski sčeské historje"), která je k vidění tamtéž... A do dalšího roku mám naplánovaných dalších několik konceptů.

Také jsem se podíval do Švýcarska a objevil jsem několik dalších krásných koutů České republiky. O tom všem jsem vás tady pochopitelně neopomněl informovat... :)

A co po tomto úspěsném roce plánuji? Rozhodně pokračovat ve tvorbě i cestování. To jsou totiž dvě věci, které mne opravdu baví a naplňují. Jo, a taky by bylo celkem fajn odmaturovat a dostat se na vysokou... :D To už jsou ale problémy, kterými vás nechci zatěžovat. Proto toto bleskurychlé shrnutí roku 2017 ukončím a půjdu připravovat nějaké ty jednohubky na večer...

A vám všem přeji intergalakticky krásný rok 2018!
Ať se vám všechno daří! :)

 

Pluje loď...

2. prosince 2017 v 13:55 | Mike |  Fotobublání
Pluje loď
rozbouřeným oceánem života.
Přes hřebeny vln
tiše skáče,
jediná plachta zůstala vzedmuta.

Vtom náhle kra!
Velká!
Nečekaná!
Srdcervoucí!
Pokrytá krví zbloudilých rybářů.

Má loď se potopila.
Ale nevadí,
plavat ještě dokážu...


Černobílé Švýcarsko

21. listopadu 2017 v 11:28 | Mike |  Fotobublání
Ačkoli už je tato cesta již dávno za mnou, ještě stále jsem vám neukázal vše, co mne ve Švýcarsku zaujalo. Je tu ještě pár míst, která mi přišla zajímavější v jejich černobílé podobě, a která jsem si uschoval pro publikování ve společném článku. Pojďme se na ně společně podívat... :)

vyhlídková plošina u Rýnských vodopádů

 


My máme ve skleníku deštný prales?

17. listopadu 2017 v 14:51 | Mike |  Fotobublání
Přesně tahle otázka mne napadla, když jsem se podíval na neudržovaný kout našeho skleněného zahradnického domečku. No řekněte - být broukem, nepřipadali byste si jako někde ve vlhkých tropech? :)



Pár hranatých fotovzpomínek

11. listopadu 2017 v 14:37 | Mike |  Fotobublání
Instagram má v dnešní době už skoro každý. Já jsem však dlouhé roky odolával, než jsem nakonec také podlehl a založil si a této sociální síti svůj účet. Musím ovšem říci, že jsem do tohoto světa stále zcela neproniknul, a tak je u mne frekvence přidávání nových příspěvků velice nízká. Na druhou stranu jsem rád, že mám některé fotky tímhle stylem zachované - zpětné prohlížení tohoto "fotodeníčku" totiž může být celkem zajímavá záležotost. A právě jedno takové ohlédnutí za uplynulými měsíci mne inspirovalo k sesmolení tohoto článku...

Pravda, ne všechny fotky jsou přímo z mého instagramového účtu, ale pro zachování stylu jsem si dovolil tyto vetřelce zakamuflovat a oříznout do čtverce. Nikdo tak nemůže zjistit, o které fotky se jedná (muhehe...).

- - - - - - - - - -

Snímek z prvopočátků mého insta-účtu. Původně to totiž měla být jakási výběrová galerie mých fotek, což už dnes tak úplně neplatí.


Na skle...

5. listopadu 2017 v 12:45 | Mike |  Fotobublání
Baví mne hledat tam, kde by jiní hledat odmítali...



Květinová abstraktní šílenost

30. října 2017 v 17:50 | Mike |  Fotobublání
Po velice dlouhé době jsem se odhodlal k nějakému dalšímu malému experimentu. A musím říci, že i přes počáteční strach nedůvěru vzešel z mého snažení překvapivě dobrý výsledek. Nebo alespoň mě se svým způsobem líbí. I když je naprosto šílený a přebarvičkovaný... :D



Moravské varhany 5x jinak

24. října 2017 v 14:56 | Mike |  Fotobublání
Jak je všeobecně známo, Morava je o něco více nábožensky zaměřená než třeba okolí Prahy. Díky tomu lze například v okolí Olomouce nalézt velké množství sakrálních staveb, které jsou, narozdíl od velké spousty podobných budov v Čechách, vzorně opravovány a udržovány. Najdeme zde o něco honosnější výzdobou než ve většině českých kostelů, potkáte tu více modlících se návštěvníků...

No a v neposlední řadě oplývají moravské chrámy a kostely také o něco velkolepějším pojetím typického chrámového nástroje - varhan. A právě krásu těchto hudbu přinášejících výtvorů bych chtěl demonstrovat v tomto článku. Předem se musím omluvit za kvalitu některých fotek, přeci jen kostely nejsou ve většině případů právě vhodně osvětlené, navíc některé snímky vůbec nebyly foceny pro účel zveřejnění, spíše šlo o prosté "náhodné cvaky" při dokumentaci interiéru kostela. Ve finále mi ale přišlo škoda dané snímky nevyužít - takhle alespoň lépe vynikne ta rozdílnost jednotlivých nástrojů.

Doporučuji si článek prohlédnout od začátku do konce. Právě na prvním a posledním snímku se totiž nacházejí dvoje, dle mého názoru nejkrásnější varhany. :)

Kostel sv. Mořice v Olomouci


ZOO Zlín

17. října 2017 v 13:55 | Mike
Zlínská zoologická zhrada je prý druhou nejnavštěvovanější ZOO u nás. Nutno podotknout, že to na počtu lidí pobíhajících mezi místními výběhy bylo vidět. Především vysoká koncentrace dětí dokázla můj celkový dojem z tohoto místa trochu pokazit, nicméně se nedá říci, že by ZOO Zlín neměla co nabídnout.

Druhů zvířat zde můžete vidět opravdu hodně, zastoupen je tu téměř každý kontinent. O občerstvení tu také neuze není, takže pokud dostanete hlad, nemusíte si hned zoufat. Když už vás nebaví pozorování rozlehlých výběhů, můžete navštívit nádherný zámek Lešná. Především prohlídka dřevem zdobených interiérů byla opravdu pěkným zážitkem. :) A hned vedle zmíněné památky se nachází "Zátoka rejnoků", kde si můžete tyto mořské tvory pohladit.

Z této atrakce však mám dost smíšené pocity - pohled na vodní nádrž naprosto obsypanou lidmi žadonících po kontakt s rejnočí ploutví byl celkem žalostný a vodních tvorů mi v tu ránu začalo být doopravdy líto. Už jenom ty uřvané děti, které neustále mlátí do vodní hladiny svými pěstičkami...no peklo. Přesto však nemohu říci, že by blízký kontakt s tak neobvyklým živočichem nebyl lákavý, a tak jsem se, byť s pocitem psance, k otevřenému akváriu také postavil. Rozhodně by mne však nenapadlo kopírovat mlácení do vody, které jsem viděl všude kolem od dětí i dospělých. (Absolutně nechápu, proč s tím nikdo nebyl schopný přestat, vždyť snad muselo být všem už jasné, že to nefunguje a rejnoky si tím akorát odhánějí.)

Rozhodl jsem se prostě počkat, jestli má ruka bude působit dostatečně důvěryhodně a přátelsky. Na živé tvory (lidi nevyjímaje) prostě nemůžete jít násilně. Musíte si v nich vybudovat důvěru nebo alespoň působit tak, aby vám byla dána k budování důvěry příležitost. Tak to prostě je, takhle to funguje. Důkazem nechť je fakt, že narozdíl od všech ostatních rejnoků, kteří si plavali v bezpečné vzdálenosti od agresivních rukou, se jeden jediný vydal do malého klidného prostoru u kachličkové stěny, kde poklidně čekala na případný kontakt má ruka.

Nebudu lhát, pohlazení rejnoka byl fajn pocit. Sice slizký a krátký, ale přesto jsem z něj pocítil nějakou zvláštní formu spojení. Tenhle rejnok byl prostě stejný flegmouš jako já. Měl rád svůj klid a nemínil se stresovat přítomností desítek či stovek pitomých lidí. Stačil mu jeden člověk, který bude na stejné vlně. A to jsem v ten okamžik byl já. A tak mi dovolil se s ním seznámit a potřásl si se mnou ploutví... Hned poté jsem se od vodní nádrže odvrátil a vydal se směrem k východu. Ještě jsem ale v duchu mému rejnočímu spojenci popřál pevné nervy a hodně štěstí při zvládání jeho nelehké situace. Bude to potřebovat...

-------------------------------

Tak to byl nějaký ten "deníkový zápis", teď ještě nějaké doplňkové snímečky ze ZOO...



Krucifix

11. října 2017 v 16:54 | Mike |  Fotobublání
Co ten chudák na kříži,
který si mne
z výšky
tiše prohlíží?
Jak vnímá mne samotného,
jak vnímám já jeho?

Má toto tajemství býti odhaleno?

-----

Pokud je skutečně tím,
za kterého ho všichni mají,
tak proč se mi potom v kostele
jen odporné sny zdají?

-----

Vždyť vidím, kam jeho zrak
doopravdy míří,
Vždyť slyším, že jeho hlas
víc lidí rozhádá,
než smíří.
Vždyť cítím, že ruce
rozepjaté v kříži,
jsou jen křídla
netopýří...

Vidím, jak temnýma očima
měří si moji tvář,
jak kolem jeho hlavy
rudě plá svatozář,
a jak krev z jeho chodidel
pomalu stéká
na oltář.

Chceš-li smlouvu s ďáblem,
stačí nastavit kalamář...


Kam dál


Medaile "za věrnost" od správců rubriky "Fotíme na Téma týdne" na blogu Autorského Klubu. :-)



A ještě jedno ocenění, tentokráte z rubriky "Uhádnete blogera?". :-)